Náhradní mateřství - někdy poslední šance, jak mít vlastní dítě

Život nám bohužel nepřináší jen radostné momenty. Velké psychické, zdravotní nebo partnerské problémy může vyvolat sterilita, tedy neschopnost otěhotnět. Existují páry, u nichž nelze dosáhnout otěhotnění ani sebelepší metodou umělého oplodnění. Pro takové dvojice pak existuje v zásadě jediná možnost, jak mít vlastní dítě, a to náhradní mateřství.

Náhradní mateřství je právně-společenský institut, kdy se pár (ať už heterosexuální či homosexuální) dohodne s jinou ženou, že tato žena podstoupí metody umělého oplodnění (ať už s použitím vajíčka a spermie daného páru nebo pouze jednoho z páru a dárcovského vajíčka nebo spermie), miminko odnosí, porodní a následně jej předá páru k osvojení. Často je tato "služba" ze strany oslovené ženy zpoplatněna a částky za náhradní mateřství se po světě mohou výrazně lišit. Jsou však i země, kde jakákoli platba nad rámec výdajů spojených s těhotenstvím (platby za vyšetření aj.) je zakázána (např. v Kanadě).

V Česku je situace kolem náhradního mateřství tzv. "v šedé zóně". Náš právní systém totiž náhradní mateřství ani nepovoluje, ale ani nezakazuje a zmiňuje se o něm jen v jediné větě občanského zákoníku. V zásadě tak je možné náhradního mateřství u nás dosáhnout, ale více méně neoficiální cestou založenou na vzájemné důvěře mezi neplodným párem a oslovenou ženou.

Z čistě medicínského pohledu není náhradní mateřství ničím abnormálním. Není spojeno s vyššími riziky vrozených vývojových vad, preeklampsie, předčasného porodu či jiných těhotenských komplikací. Rizika spojená s náhradním mateřstvím jsou tak stejná jako u kterékoli jiné ženy, která podstupuje umělé oplodnění.

Pokud Vás nebo Vaše blízké tato problematika zajímá, doporučujeme Vám následující článek detailně rozebírající fungování náhradního mateřství z právního pohledu.

Úvaha nad institutem náhradního mateřství v mezinárodním kontextu